Nejsilnější myšlenky cestují mezi obory. Řízená (r)evoluce.

Firma je komplexní systém. To se nedá obejít. Komplexní systémy se vyvíjí evolucí. To se také nedá obejít. Jenže evoluci máme často spojenou s něčím nevyhnutelným. Není to rozpor? Pokud se firmy vyvíjí evolučně, jak bychom je mohli řídit? Vždyť jak často říkáme: "Pokrok nezastavíš, to je evoluce"?

Řízení evoluce zní jako oxymoron, a přece je to možné. Nevěříte?

Mezioborové okénko

Nejsilnější myšlenky většinou cestují mezi obory. V 80. letech se jistá Frances Arnold, původem strojní a letecká inženýrka, ponořila do světa biochemie. Pro výrobu léčiv, plastů a dalších chemikálií nechtěla používat přímočaré tradiční chemické postupy využívající silná rozpouštědla, těžké kovy a kyseliny. Rozhodla se prozkoumat možnosti chemických nástrojů přírody - enzymů, které umožňují reakce v živých organismech. Myšlenka byla jasná: "Pokud dokážu změnit vlastnosti enzymů, dokážu měnit reakce, které dělají".

Zpočátku, stejně jako mnoho dalších na konci 80. let, se Frances Arnold pokoušela cíleně enzymy "přeskládávat". Ale enzymy jsou extrémně složité molekuly. I s dnešními výpočetními možnostmi je obtížně řešitelné změnit jejich architekturu, aby zajistila hledané vlastnosti. Počátkem 90. let si Frances Arnold plně uvědomila sílu komplexních systémů, jakými jsou enzymy, a svůj dosud logicky působící přístup označila za "poněkud arogantní". Rozhodla se k radikální změně myšlení. Inspiraci našla v metodě, kterou sama příroda používá pro optimalizaci. V evoluci.

Místo na enzymy se začala soustředit na prostředí, ve kterém se nachází. Upravovala je tak, aby zvýhodňovalo mutace enzymů vedoucí ke chtěným vlastnostem. Frances Arnold uspěla. Ukázala překvapivou efektivitu kombinace náhody a řízené selekce, která při práci s komplexními systémy dalece přesahuje výsledky přímé lidské racionality formátu "udělám A, stane se B". Nakonec dokázala vytvořit prostředí, kde už 3. generace enzymů vykazovala 256krát lepší fungování než generace původní. V roce 2018 Frances H. Arnold získala Nobelu cenu za chemii za řízenou evoluci enzymů.

Jak to funguje ve firmě?

Ano. Ve firmě nemáme prostředí tak pod kontrolou jako Frances Arnold při svých experimentech. Přesto můžeme evoluci řídit, a to hned ve dvou rovinách:

1. Můžeme ovlivňovat prostředí, aby chtěné scénáře měly větší šanci uspět a projít přirozeným výběrem (stejně jako Frances Arnold). Jsme to my, kdo definuje strategii, priority, procesy či odpovědnosti. Kdo nastavuje očekávání, odměny či tresty. Kdo přináší vizi.

   
   

2. Sami jsme součástí systému, takže můžeme zasahovat do pravidel hry (o tom se Frances Arnold v chemii ani nesní). Jsme to my, kdo přispívá k tomu, jak se k prioritám, procesům či rolím přistupuje. Kdo pomáhá formovat reakce lidí na chyby, nezdary, výmluvy či naopak úspěchy. Kdo upevňuje hodnoty, podle kterých firma žije.

Ani jedna z cest nám nezajistí nad děním a výsledky plnou kontrolu. Element překvapení a náhody zůstane. Ale podstatně můžeme zvýšit pravděpodobnost, že výsledky budou dobré či dokonce lepší, než bychom na začátku čekali.

Shrnutí

Je nevyhnutelné, že ve firmě běží evoluční proces. Ale to je jen hrubý mechanismus, jakým se rozhoduje o budoucím fungování. Jak to ale nakonec dopadne, na to máme překvapivě velký vliv. Tím, co se do "evoluční černé skříňky" vloží k otestování, a do značné míry i tím, podle jakých kritérií se v té skříňce rozhoduje.

Mít vliv na evoluci ve firmě není naše volba. Máme ho, ať o tom víme, nebo ne. Nejde vypnout. Pokud chápeme její principy, můžeme evoluci řídit. Pokud ne, nezbývá nám, než řídit její následky.

---

Přizvěte nás a my vám s řízením pomůžeme.