V centru pozornosti jsou vždy zdroje koučovaného – jeho schopnosti, zkušenosti a potřeby.

 

V průběhu rozhovoru dotyčný sám zkoumá možnosti, jak tyto zdroje využít k osobnímu zlepšování.

​

Kouč neudílí rady ani instrukce. Pomocí vhodně kladených otázek pouze směřuje komunikaci, ve kterém jeho partner nalézá a postupně řeší to, co je pro něj užitečné. 

 

Významný důraz koučovacího přístupu spočívá v neinstruktivní formě práce. Role kouče je vymezena jako pomoc pro koučovaného, společně pracují na tom, co mu přinese užitek.

​

Úspěch koučování spočívá ve schopnosti kouče mít ve vztahu k partnerovi čistou hlavu, nesnažit se myslet jako on či za něj, nepředjímat žádná řešení, naslouchat, reagovat pouze na partnerovy odpovědi či úvahy, neradit mu, nepokládat návodné otázky, nedávat mu předpřipravené varianty k výběru. Otázky, které rozšiřují možnosti a aktivují zdroje v hlavě koučovaného jsou nástrojem, který funguje účinněji než sebelépe formulované přesvědčení vzniklé v hlavě kouče.