Změna nepřichází na pozvání. Rozhovor s Vladimírem Josefem Dvořákem o tom, kdy si říct o pomoc, jak vybrat kouče a proč změna není to, co jsme vymysleli, ale to, co děláme jinak každý den.

Předvánoční vernisáž propojila umění s lidským setkáním. 58 výtvarných děl, klidná adventní atmosféra a prostor pro rozhovory bez agendy. Každý host obdržel knihu Poezie z hor jako dárek. Tak vypadá konec roku ve FasterFish.

Firma je komplexní systém. To se nedá obejít. Komplexní systémy se vyvíjí evolucí. To se také nedá obejít. Jenže evoluci máme často spojenou s něčím nevyhnutelným. Není to rozpor? Pokud se firmy vyvíjí evolučně, jak bychom je mohli řídit? Vždyť jak často říkáme: "Pokrok nezastavíš, to je evoluce"? Řízení evoluce zní jako oxymoron, a přece je to možné. Nevěříte? Mezioborové okénko Nejsilnější myšlenky většinou cestují mezi obory. V 80. letech se jistá Frances Arnold, původem s

Rozbíhá se nový změnový projekt. První porada: deset lidí v místnosti, různá oddělení. Jeden z manažerů představuje zadání. Ukáže první představu, jak by to technicky mohlo fungovat, a vypadá to zajímavě. A pak padne otázka: „A co vlastně chceme, aby z toho na konci bylo?“ Chvíli je ticho. Až se ozve: „Asi zjednodušení.“ Někdo jiný: „Přesně - zvýšení efektivity.“ Další: „Jo, to říkám taky. Zlepšení spolupráce napříč týmy.“ A někdo další: „To podepisuji. Ať máme konečně klid.“

Máte pocit, jako by vám ve firmě chyběl společný směr? Operativa nějak funguje, ale jakmile se objeví něco důležitého, management těžko hledá společnou řeč. Spouštíte každoročně řadu „strategických“ iniciativ, které vás stojí spoustu úsilí, ale firma jako celek přešlapuje na místě? Společný směr Tvorba ucelené strategické vize a její naplňování je jedna ze základních rolí vedení firmy. Najdeme řadu knih, které shrnují úspěšné praktiky z různých oborů a firem. Na dvou vlastnos

Tým má ambiciózní záměr: Změnit způsob spolupráce mezi dvěma odděleními, mezi kterými to často drhne. Vzniká návrh nové podoby fungování,...

Schyluje se ke změně toku procesu. Je jednohlasně prezentováno, že nově má procházet přes dvě divize místo původních čtyř. Zvýší se tím rychlost schvalování a sníží administrativní zatížení ve firmě. Pak dojde na lámání chleba. A když se projektový tým má shodnout na finálním doporučení, členové týmu z jedné z nadbytečných divizí zařadí zpátečku: „Podle nás je vlastně jedno, jak to bude. Jestli se ukáže, že je to pro zákazníka lepší, tak klidně, ale my v tom ten přínos prostě

Podobnou situaci asi většina z nás zažila, ať už z jedné či druhé strany: CEO zadá týmu, aby zlepšil hlavní proces, který prochází celou firmou. Protože je to nejvyšší priorita, chce být o všem informován a přirozeně to mít pod kontrolou. Tým srší aktivitou a jako jeden z prvních kroků se rozhodne svolat meeting se zástupci obchodu, aby zjistil jejich pohled na věc. Jenže náš CEO řekne: „Podle mě to není potřeba ani dělat, já si myslím, že je jasné, co obchodníci řeknou. Jsem

Asi jste ten obrat taky slyšeli: Firma má fungovat jako dobře naolejovaný stroj. A proč by ne? Skládá se sice z lidí (modré tečky), ale ti lidé jsou propojeni přes organizační strukturu (černé čáry) a procesy (zelené čáry). Tím určujeme tok práce firmou přes různá oddělení – realizaci, testování, kontrolu kvality, řízení… Zdá se logické, že pokud máme nějaký strategický záměr, tak zkrátka posílíme nějaké kompetence v těch modrých bodech, poladíme pár procesů, a stroj je jako

Dnes popíšeme, jak probíhá "přirozený výběr" toho, jak firma nakonec bude fungovat. V dalších dílech se budeme zabývat tipy a strategiemi, jak tento "výběr" užitečně směřovat. Ve firmách víme, čeho chceme dosáhnout. Efektivní procesy, smysluplné meetingy, fungující komunikaci, spolupráci... Proč se to často nedaří, když všichni vědí, jak by to mělo být? Informací je plný internet, do řady firem se můžete jít podívat. Firma není statický stroj, který čeká, až si rozplánujeme s

Jak překonat odpor ke spolupráci a změnám ve firmě? Lidé se vyhýbají odpovědnosti, hrají si na vlastním písečku… však to znáte. Ještěže máme vězňovo dilema! Model z teorie her, oblasti matematiky zabývající se rozhodovacími strategiemi, která stojí za nejednou Nobelovou cenou. Přečtěte si, jak tomuto fenoménu „nespolupráce“ rozumět, a hlavně jak se ho zbavit a dosáhnout lepších výsledků. Nejdřív se vžijte do následujícího příběhu. Jste součástí projektu. Opravdu věříte tomu,

Pokrok nezastavíš. Česko se nezadržitelně řítí mezi země, které nemohou konkurovat nízkými náklady. Netřeba zoufat, konec konců, často nostalgicky vzýváme 1. republiku: „Jo tehdy, to jsme byli frajeři! Byli jsme mezi desítkou nejbohatších zemí světa.“ Teď tedy máme šanci ukázat, co v nás vězí! Ukázat, že pořád umíme vytvářet pořádnou porci přidané hodnoty, a být zkrátka excelentní. Tomu přece musíme pomoct. Založíme firmu. O názvu bylo jasno celkem rychle, tahle myšlenka obst